Velká Bíteš - do třetice za opevěnými kostely

Cesta za opevněnými kostely oblasti jižní Moravy (opevněný kostel v Kurdějově a opevněný kostel v Nosislavi), potažmo okraje Vysočiny, má své třetí dějství. Tentokráte se chystám vyrazit do Velké Bíteše. Krom toho, že je v blízkosti motorest Devět křížů a D1, o ní moc nevím.
Vyrážím ze Starého Lískovce, někdy kolem ¾ na devět. A jsem překvapen, kolik lidí mělo podobný nápad, či se jim vůbec tak brzy ráno chtělo vstávat. Kupuji bilet u řidiče, nacházím fleka na stojáka. Vždyť ta hodinka cesty až takovým nášupem nebude. A alespoň přesvědčím lidi ve středním věku, že to s tou „mladou“ generací až tak špatné není...

Ve Velké Bíteši a u opevněného kostela

...do Bíteše dojíždí chabá šestina nastupivších v Brně.
Míjím prodejnu čerstvých vajec, hospodu U Vrány (či jakého ptáka) a opevněný kostel sv. Jana Křtitele se na mě cudně culí z úkrytu vzrostlé lípy. Když už se tak holedbá, nedá mi to, abych se nepřišel podívat blíž. Vcházím strážní věží a jímám se koumat zdejší areál, který je obehnán hradbami. Byvší příkop již byl zasypán, taktéž původní padací most pozbyl funkce a byl zrušen. Nejstarší zmínky o opevněném kostele jsou ze 13. století. Současná podoba je údajně ze století 14. To tedy valím bulvy na hromady kamení, které jsou uvnitř fortifikačního areálu k vidění a ježto jsou zbytky nějakého historického obléhání? „Bortí se rozpadá betonová zahrada...“
Nicméně i přes tento nedostatek je to místo příjemné. Připadám si skoro jako v Menzelově Vesničce, kde je hrobaříkovi nabízeno „chlazené ze sedméno“, neboť v blízkosti pod opevněním kostela je také hřbitov. Jen nějaká ta stavba obývaná lidmi chybí. Nevadí. Kochat se lze i bez zlatavého moku. Kór když tu nejsem kvůli chlastu ale památkám.
Obhlídka areálu – alespoň pro zatím – mnou končí a já se vydávám dle mapy směrem k nějakým těm mlýnům, které lemují (nebo kdysi lemovaly) Bílý potok. Překvapivě narážím na modrou značku a jsem v očekávání, jaké krásy se mi objeví před mými zraky, čím se budu moci kochat.

Kolem Bílého potoka a mlýnů

Nejprve míjím jeden z rybníků v blízkosti bítešské zástavby, následně si to vykračuji lukami jako lesa pán k dalším dvěma rybníkům. Ty jsou obsazeny zdejšími rybaříky. Nebudu se jich pro sichr ani ptát, jestli berou. Provokovat dneska v úmyslu opravdu nemám.
...mohu pokračovat směrem k Prostřednímu Mlýnu. Romantická ani pohádková tato stavba není, spíše to z přední strany vypadá jako panelákové sídliště v historickém centru. Na  pohádkové bytosti proto rezignuji...
Přes luka, mýtiny i les dostávám se k mlýnu Dolnímu. Opětovně, jako na předešlém místě, ztrácím cestovní nit.
...v blízkosti je lávka, kterou bych mohl využít a dostat se z jednoho břehu na druhý (pokud ne na třetí) a jímám se tedy vyhledat pěšinu, abych mohl tento výdobytek techniky využít k přebrodění suchou nohou.
...jsem na druhé straně, kochám se Dolním Mlýnem, ve kterém by snad i nějaká ta princezna býti mohla, ovšem já se dnes zabývám pozemskými věcmi, pokračuji směrem ku Křoví. Ne že bych si potřeboval odskočit, ale tam a dále vine se turistická cesta označená modrou barvou.
...Docházím do vesnice a rozhoduji se pro zpětnou cestu. Nemaje mapy, nezbývá, než abych se navrátil po svých stopách zpět do Velké Bíteše.

Velká Bíteš - trable s wéckem

Prozkoumávám okolí podhradebního prostoru a následně se opětovně zjevuji na bítešském náměstíčku hodinu a půl před odjezdem busu požadovaným směrem. Nezbývá než tuto časovou mezeru nějak vyplnit. Vracím se zpět k opevněnému kostelu sv. Jana Nepomuckého, flákám se v jeho blízkém okolí, následně se navracím pod hradební část.
Z ní se zase dostávám na náměstí. Jelikož jsem slušně vychovaný a řádný občan, říkám si, že bych mohl odhodit své měchové zásoby do zdejších placených záchodků. Inu oddrenážování něco stojí. Vhazuji celých pět peněz dle návodu, hajzl na mě něco vrčí, já lomcuji dveřmi jako „vlajkonosič" na zahájení olympiády. Rozmluva a bzučení zámku, který by mě měl vpustit dovnitř však asi po dvaceti vteřinách utichá a já marně dveře otevírám. Kde se stala chyba, vrtá mi v hlavě. Pozorné přečtení instrukcí k použití hajzlu vše objasňují. Záchody, pravda, fungují, ale pouze v pracovní dny, víkendy jsou dnové zavírací, kdy jsou asi všici na rekreaci. S pískem jdu proto do nejbližšího křoví.
...jsem vpuštěn na palubu dopravního prostředku, který mě opětovně odváží směrem k domovině.  

zpět na stránku Tuzemských výletů