Výlet Hustopeče - Poruba - Lešná

Bratr navrhuje návštěvu hustopečských arkád, maminka by ráda zhlédla interiéry opraveného lešenského zámku. Já jsem tu proto, abych oba plány kongeniálně spojil. Navrhuju tedy obě destinace propojit pěšmo. Když to slyší švagrová, obrátí oči v sloup, objedná si odvoz, spěšně se s námi rozloučí a už ji neuvidíme.

Počátek v Hustopečích nad Bečvou

    ...Vydáváme se tedy do městysu. Ten je tvořen hospodou, zámkem a hustopečskou odpovědí na manětínské baroko. Mapa slibující vánek od větrných mlýnů a dvě pivní zastavení při opouštění městyse bezostyšně lže. Svatí kolem kostela významně mlčí. Bratr tedy vchází do cukrárny, vrací se se sladkým tajemstvím. Zámek dnes otevřen nebude.

Větrník v Porubě

...Je vedro, přesto se vydáváme na cestu. Jazyky se lepí k patrům, podrážky k asfaltu a moudí ke stehnům. Snad nás zchladí dominantní větrák v Porubě, který úspěšně zaměřujeme. Omyl, chybí mu osa i lopatky. Okolní vepřín zásobuje masokombinát Vahala surovinou a místní a návštěvníky odérem. Zhluboka dýchat se zde nedoporučuje.

Po památkách v Lešné

    Doplazíme se do Lešné. Zpoceni jak dveře od chléva vstupujeme do zámecké brány. Bratřík galantně hradí vstup a poplatek za foto (které stále ještě nedodal - již tomu tak není). Vzhledem k tomu, že už jsme opravdu prosti tekutin, vznáším dotaz na restaurační zařízení. Zasvěcenou paní je mi doporučena hospa s otvíračkou od sedmi do čtrnácti ve všední dny. Tak dlouho se zde nezdržím.
Prohlídka začíná o poznaní dříve. Slečna průvodkyně si dobře pamatuje můj dotaz na pivo a navzdory vedru se ke mně chová chladně. Nereaguje na mé infantilní vtípky a je plechová jak balustráda u vstupní haly. Uvažuju o opuštění zámeckého prostoru tajnou studniční chodbou. S expertkou maminkou, skorokonarovskou, řešíme zdali dotyčná disponuje podprsenkou, nebo je upjata přirozeně.
Na hřbitově u kostela sv. Archanděla vedu kurs rozostření. Night club otevírá až v devět, musíme vzít za vděk rozestavěným motorestem. I zde si máma všímá prsou servírky první. Ve snaze o doplnění informací si objednáváme stále další kusy piv.
Nastává čas přesunout se na nádraží. Kousek od kolejiště narážíme na zajímavý pomník obětí druhé světové války, konkrétně odbojové organizace Neřízena Exploze. Jak uvádí lhotecký deník 5.5. 1945 ve tři ráno se sešla odbojová skupina DIY na své pravidelné schůzi za cílem domácí výroby exploziv. Jak dále archivní materiály dokazují, proběhla výbušná diskuze. Z ní se dochovaly jen poslední útržky textu: „Tož, Jožane, to nemožeš tak dělat, modrý drát pajat k červenému, já ťa snad vyhodím...?!"
Přecházíme koleje, dobře se rozhlédneme a zjišťujeme, že celá Lhotka je naložena v nafukovacích bazénech nepochybně napuštěných z pitné vody na nádraží.

P.S. Tento text vznikal pod prsty mého bratra

zpět na stránku Tuzemských výletů