Slavonice - "malá Telč"

    Touha pokochat se něco historií, utéct z dosahu měst, velkoměst a převelikého ruchu, stejně tak prožití něco málo intimních chvil tomu chce, že se s chotí rozhodujeme k činu důležitému, rozjetí se  za památkami česko-moravských luhů a hájů. Kdys jsem viděl ukázku turistických zajímavostí Slavonic a malá plocha s rozkošnými zákoutími napěchovaných na tak málo čtverečních metrech, to by byla hereze, nepodívat se do takových míst, stejně tak následná zastávka v Telči při cestě zpět, jevila se jako dobrou volbou. Místo bychom vybrané měli, rozhodnutí, kde naše těla noc – krom nonstopů – přečkají, je na ženě...
...V sobotu míříme na autobusák. Nejedeme sami, což bude příčinou, že se tedy dovím věci! Skoro mě to mrští zpět do dob buranského automatického odsuzování všeho známého, kdy takové komodity byly a priori považovány za sračkoidní. Nějaký univerzitní dorost – něco kolem 20 let – svou tichou mluvou, která by mohla konkurovat jak startujícímu tryskáči, tak také neméně tichému souboru Motorhead, zaučuje spolucestující. Dle probíraných témat, resp. pouze jednoho, tj. filmy, filmografie a filmové festivaly, se dovídáme, že film Nebel je pouze trendy zboží a jeho spoluautor pan Rudiš je namyšlený čůrák...

Příjezd do Slavonic

...Dojíždíme to Slavonic, kde nás ovšem nevítají domorodci chlebem a solí, anóbrž separované částečky vody padající z nebe na zem. Vytahujeme deštníky a jdeme k Besídce, potažmo přímo do ní, abychom se zbavili zavazadla, které mi úspěšně láme záda. Náš příjezd i příchod je poněkud uspěchán, neboť není pražádná jistota, že by zrovinka „náš“ pokoj měl být volný. Beznaděj, bezmocnost mě přesvědčuje k tomu, abych zkusil u personálu (který bude neustále po dobu našeho pobytu nastavovat své usměvavé tváře v pošmourném počasí) udat svou bagáž a my tak mohli vykročit do města...
...Budeme spát ve Vávrovi. Tak ten z toho bude mít ale těžké spaní, pokud „žasnoucí architekt“ vůbec oka zamhouří. A co teprve já, bude mít pokoj alespoň balkon, abych nehrál „třetího do páru“/“páté kolo u vozu“?
...Valíme do Informací, kde bychom se mohli dočkat tipů, kam se vydat, co vidět. Již při příchodu nás vítá sklípková klenba, která nám dech vyráží. Vyinkasujeme mapu Slavonic a cestou zpět směrem k náměstí dostává se nám zpráv, že do podzemí nemusíme jít s vícehlavou tlupou, ale že nás mladiství Chároni do podzemí zavedou. Nabídka, která se neodmítá, i když o výstupu z temnot nebylo řeči. Cestu do pekla máme započít za hodinu. Jdeme si tedy naposledy užít něco šedivého prostředí a těžkých mraků, než nás temnota (možná) pohltí navždy. Obdivujeme se západní části náměstí, touláme se – možná – bývalou židovskou částí, kde stále ještě stojí budova synagogy...
...Fasujeme extra gumáky, které evokují adidasky mistra Vágnera, a oděv chránící vrchní část těla. Že by gumový bondage? V hlavě mi vyvstávají otázky, jestli nedostaneme ještě mikroténové sáčky a jestli vypůjčený oděv obsahuje něco olověných vláken. Již mi svítá – výřez profilu není ani tak pro zjištěni průchodnosti, ale toho kolik tukových zásob máme a kdo bude použit jako lidská zátka. Nejdeme do podzemí, ale snad do CO krytu. Třetí světová i s použitím atomových bomboprskoletů může klidně začít...

Ve slavonickém podzemí

...V případě podzemí mám s čím srovnávat – Plzeň se svými bulváry pod úrovní silnic, znojemské kolonády v několika sklepních patrech jsou oproti tomuto zívačkou. Vodní tok, kterým si to šineme,  třením našich těl o stěnoví sklepu rozšiřujeme již tak těžko průchodné štoly. Již vím, proč jsou svrchní oděvy tak hrubé. Je to asi šmirglpapír s železnými hroty... Otázkou je, stanu-li se živým špuntem či nikoliv. Ve vodě, kterou kráčíme, čekám každou chvíli nějakou leb, kterou použiji jako schod, jindy očekávám, kdy do vodního sloupce zahučím až po uši. Tento prostor zdá se mi zmenšeninou dalesské punkevní jeskyně. Prvně pociťuji ataka klaustrofobie? Stejnou cestou budeme se muset vracet? 130 metrů stává se nekonečnou délkou. Světlo na konci tunelu není obětním ohněm, ale vytouženým výlezem na povrch. Pokud jsme v Kutné Hoře byli na kukluxklanboys, ve Slavonicích jsme za jednotku biohazardního ohrožení...

"Hody" ve Slavonicích

...Teď nás již čeká i zasloužená odměna zašifrovaná v sousloví „trink und essen“. Cimrmanovské heslo „teplé pivo je horší než studená Němka“ zdá se, že vládne lokálu s názvem Mázhaus. To, že tlačenka již nebyla, se pochopit dá, pivo, které má pokojovou teplotu, nutí k pozvednutí obočí, ale že tu místo klobásky na grilu podávají její zmrzlinovou variaci, to nutí k odchodu. Další konzumaci nezachraňují ani ceny nižší než lidové. Po gurmetském zážitku jdeme se ještě podívat do tajemných zákoutí městečka a následně si jdeme spočnout do Besídky.
...Dokonce pivo je studené, jen chuť merlota trošku zklamává mou souputnici. Vše ovšem vynahrazuje přinesená večeře (nápisy na OO místnostech jsou taktéž úchvatné - „Do půlnoci u pěny, po půlnoci u ženy“ či „Nepiště nám po zdi, stačíme si na to sami“). Sedí se zde dobře, ale rozsvěcující se světla, nedeštivé počasí a potemnělé okolí nás dostávají z restaurace. Kocháme se stejnými místy, která jsme viděli v denním světle, a město nám nastavuje svou druhou, Schikanedrovskou tvář.

zpět na stránku Tuzemských výletů