Výlet do Mikulova + Mikulov Eurotrialog 2010
Už mi, lásko, není dvacet let, už mi není ani dvacet pět. Inu rok se s rokem střetává a výsledkem je, že je to drahně let, kdy jsem prvně zahlédl kapelu kolem Míry Wanka. Co je ještě smutnější, nehraje s nimi ani Jindra Dolanský, a tak je frontman stálice alternativní hudby obklopen nějakými výrostky, skoro až parodií na internacionální klasiku. Nu což, tento rok – 2010, se v Mikulově má UJD objevit i s Jindrou Dolanským. Tehdy přítelkyně navrhla, nejeli bychom-li na Eurotrialog, který prvně navštívila před dekádou. Ne že bych patřil k přívržencům, skalním, výše zmíněného hudebního tělesa, ale spojit výlet do příjemného městečka u rakouských hranic, projít se po stopách legendárního rabbiho Loewa i jednoho z největších podvodníků novodobé české historie – pana Železného, jsem tedy pro.
(...)
Cesta na Svatý kopeček
Následně se vydáváme na Svatý kopeček, který ční nad Mikulovem. Několikrát jsme si trasu z Popic, přes Nové mlýny a Pálavu dávali, ale po 20i kilometrovém pochodu jsme nikdy neměli chuť ani náladu vydrápat se ještě na tuto výšinu. Dnes tedy poprvé. Jdeme, míjíme zastavení křížové cesty a dostáváme se až na samý vrchol. Kocháme se pohledem na zámek, Mikulov tu máme jako na dlani. Můj osobní doprovod chce jít ihned dolů, mé přesvědčovací metody zabírají a my se jdeme podívat dále za kapli. Dostáváme se k replice kaple Božského hrobu. Kocháme se nejen flórou, ale take faunou – hlavně nás zaujali souložící otakárci fenykloví. Teď už však přichází čas, abychom z přírodních výšin opět sestoupili do civilizačního údolíčka.
(...)
Na Eurotrialogu 2010 - den I. Mikulov
Jsme svědky tvoření nového frontu, prokazujeme se zakoupenými lístky a uvelebujeme se na lávce. Sledujeme soubor Charvátské chrbáty, obstojný rachot z Trenčína, ovšem textově za jinou trenčínskou tlupou – Bez ladu a skladu – hodně zaostávají. Zůstáváme na produkci Midi lidi, ale tato disko-eletro-popová banda nás nějak moc nepřesvědčuje k tomu, abychom v daném areálu setrvali, jdeme se podívat na noční, ozářený Mikulov ke Kozímu hrádku. Potkáváme se tam s podobně naladěnými lidmi, jimž příliš hlučná, tanečně laděná hudba taktéž nic moc neříkala a zabředáváme v rozhovor. Loučíme se a míříme zpět do areálu, jelikož se má na parketu objevit hudební Traband. Stojíme pod pódiem, koumáme připravující se hudebníky i ožralou omladinu mající za doprovod psa, užíváme si libých rytmů, sem tam se pohupujeme do rytmu. Máme v plánu poslechnout si také bandu Poletíme?, větrné víry, následně se transformující do orkánu nám velí k útěku. Již slova Jardy Svobody, že “to se připravuje kapela Poletíme?” něco čují. Podruhé opouštíme areál, před prvními krůpějemi kapek se snažíme utéct. Neúspěšně však, jelikož menší spršku dostáváme. Po příchodu na pokoj se však protrhává nebeská hráz a je tu průtrž mračen. Jestli zahráli Poletíme? nebo Poslední výstřel nevím, ale my se alespoň dobře vyspali.
(...)
Mikulov - židovská čtvrť
Druhý den míříme na snídani do “palačinkárny”. Dáváme si kafe, toast a desert. Jsme svědky, jak se malý prostor zaplňuje lidmi alternativnějšího vzezření, svá vydobytá místa však lehce nedáváme a uhájíme je. Jelikož napapkáni jsme, můžeme se vydat k probádání míst, která se před námi dosud ukrývala. Míříme k zámku, chceme se podívat na obří sud, ale daná trasa je v tu dobu v rekonstrukci, takže místo do sklepení míříme do zámeckých zahrad. Loudáme se kolem květinových záhonů, stejně tak i těch bylinkových, v parku jsem svědkem toho, co mě bude čekat za necelý rok – svatby. Jest toho na mě moc, té přírody, jdeme se podívat po stopách Rabbiho Loewa.
Míříme do židovské čtvrti. Prvně vstupujeme do zdejší synagogy, kde má výstavu Jindřich Štreit. Procházíme jak místnostmi, tak také výstavou, respektive se kocháme vystavenými fotografiemi i proprietami obyvatel, kteří s přišedší II. světovou válkou mnoho radosti nezažili. Po opuštění božího chrámu míříme k masným krámům a dále pak k židovskému hřbitovu. Otevřeno je zde až za hodinu, proto se vracíme k “vytuhlíkovi” u židovského "masokombinátu"...
Chodíme odtud tam, odtama sem a po nasycení se zdejší atmosférou hřbitov opouštíme. Naše kroky nás vedou zpět do židovské čtvrti, kocháme se opravenými a udržovanými domy, na konci ulice se dostáváme do blešího trhu, který je provozován místní německy mluvící ženou. Před provozovnou jako paša sedí v proutěném křesle pan vedoucí – velký, chlupatý medvěd...
Na Eurotrialogu 2010 - den II. v Mikulově
Odcházíme ještě na brzkou večeři, česnečka a bramborák. Následně po zaplacení jsme šli na zámecké nádvoří, kde svou melancholickou písňovou tvorbu prezentoval Phil Shoenfelt i se svojí doprovodnou kapelou. Pokochali jsme se poslechem libých tónů, které již několik let známe. Byli jsme nadšeni a hudba rezonovala i v hloubi našich těl. Jelikož jsme stále měli ještě v plánu navštívit a hlavně slyšet Už jsme doma ve staré dobré sestavě – s panem Dolanským u mikrofonu a se saxofonem v ústech. Míříme tak opět do “letňáku”.
...Usídlujeme se na “našich” místech, posloucháme dohrávající Pristup, který moc nenadchl. Jsem docela zvědav na projekt Kazety. Mno, poslouchat se to dá, ale že bych z toho lezl do extázového nebe, to teda nelezu. Ale rozhodně je to lepší než včerejší Mini lidi, protože v areálu zůstáváme. Následně přichází hodina “H”, okamžik “O”. Koncert kapely Už jsme doma začíná.
zpět na stránku Tuzemských výletů
