Brněnská sorela (toulky Brnem II.)

Socialistický realismus (sorela, socialistický historismus) – kulturní směr padesátých let, který se projevoval jak v literatuře, tak především v architektuře. Co se architektonických postupů týče, kladl důraz hlavně na symetrii a dekorativnost, která je tvořena sochařskou výzdobou, sgrafity a dalšími prvky (zábradlí balkónů, mříže, atd.). Odkazy na antiku či renesanci jsou neoddiskutovatelné. Ve zdobných motivech je taktéž používáno národních motivů – v Československu nezbytná lipová ratolest či lipové listy. Sgrafita mnohokráte odkazují na novou epochu lidského konání, lidských znalostí a nový způsob výchovy nejmladší generace pokračovatelů světlkých zítřků. Nejznámějšími němými představiteli sorely jsou budované stavby v Ostravě, Havířově a Horním Slavkově, kde obsadily snad největší souvislou plochu. Ostatní města však také nebyla „výdobytků“ socialistickéhoh realismus ušetřena, proto není překvapením, že se s budovami sorely lze setkat téměř v kterémkoli městě. Centrem nových čtvrtí měla být náměstí, která svou uzavřeností měla evokovat historické město ve městě. Kdysi se tyto stavby mohly považovat za pomyslný vřed na městské zástavbě, v porovnání se sidlíšti budovanými v 70. a 80. letech minulého století, popř. sídlištní zástavbou, jež vzniká i v dnešních dnech, se jedná o stavby „hodnotné“.

Brno a sorela

Není proto překvapením, že ani „perla funkcionalismu“, Brno, nebylo „soudružskou“ architekturou nedotčeno. Oproti ostravské Porubě nebo Havířovu se však nejedná o fungl nové městské části. U zastávky Klusáčkova je zřejmě jedno z nejkouzelnějších brněnských míst, kde se lze s touto architekturou setkat. V bezprostřední blízkosti malometrážních bytů, jejichž výstavba započala v předvečer II. světové války, lze spatřit nejen nástroje k vyvěšování fanglí – žerdě ukončené rudými pěticípými hvězdami (dnes již rezavými), ale také surrealistické setkání na území funkcionalismu a sorely – legendární sputnik, jenž započíná/ukončuje svou misi z hlubokého vesmíru na polouzavřeném dvorku v bezprostřední blízkosti strohých pravoúhlých linií.
Nedaleko odtud, směrem východním – přímo na ulici Botanická, je možno pokochat se další pravověrnou ukázkou architektury adorující týmovou víru v lepší příští – barevné obrazy určené pro širokou veřejnost a šiky mas: pionýři, kteří již ve svém útlém věku budují lepší svět se světlými zítřky. Svým způsobem místo pro tuto výstavbu prorocké. Vždyť nedaleko (spíše skoro přes cestu) se nachází ústav, jenž vytyčuje budoucnost dnů dnešní – Fakulta informatiky Masarykovy univerzity.
Neměl bych opomenout poslední místo, které může nabídnout pohled do bydlení padesátých let a jež se nachází v nejbližším možném „rádiusu" zastávky Klusáčkovy. Jedná se o blok bytových domů, který je vymezen ulicemi Zborovská, Jindřichova a Korejská. Jsou to cihlové domy, které byly stavěny na sklonku padesátých let. Podobně jako sorela v Rožnově pod Radhoštěm se tyto bytové domy vymykají svou sochařskou výzdobou, která je umístěna přímo nad jednotlivými vchody. Oproti rožnovským domům, kterým vévodí folklorní valašské motivy, může být proto překvapením, že na vás z těch brněnských budou shlížet montážní dělník nebo jeřábník – pokud ne povýšeně, tak doslova z výšin. Jsme stále ještě v kdysi multikulturním Brně, nebo se již nacházíme v městech, kde bylo možno zaslechnout ono nabubřelé „...su haviř, kurva, kdo je vic!?“

zpět na stránku Tuzemských výletů