Sedlec, Kutná Hora a Církvice

    Opětovně je možnost vydat se za kulturními památkami se spolupracovníky mé přítelkyně – jak osvícená instituce to je oproti té, ve které dělám já – ožíračky v hospodě, bowlingová klání, paintballové bojůvky a jiné pseudotmelící akce, které jsou spíše k nasrání než kultivování ducha. Nic odbočil jsem trošku, zpět tedy k výletování...

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele - Sedlec

...následně se dostáváme do Havlbrodu a přes další – bramborami proslavenou – vesnici Kámen, přijíždíme do Sedlce, kterému vévodí kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, což je dochovaný zbytek cisterciáckého kláštera. Nevím, jestli někdy členové řádu někoho vykuřovali, ale pokud ano, sousloví „kdo s čím zachází, tím také schází“ se zrovinka tady naplňuje. Zbylé ubikace řádu jsou dnes obsazeny tabačkou a jejím předákem je guru Phillip Morris. Vyhulovat držku si tu nebudeme, proto míříme do kostela, jenž byl v roce 1700 přestavěn právě panem Janem Blažejem (neplésti si se záletným doktorem od Dietla).

...Již před vstupem se obdivuji portálu, kterému vévodí umně vyvedený svorník – visutý klenák, jenž nikoho nenechává na pochybách, že je odkazem na gotický sloh. Jdeme dovnitř, platíme vstup a jdeme se obdivovat vnitřku chrámu. Kochám se sousloupím a zatajuji dech, vzhlédnu-li ke stropu, kde nacházím pseudoštukoví gotických žeber. Toulkami po kostele se dostávám také k točitému schodišti, které je snad předchůdcem toho samonosného v Plasech.

Kostnice v Sedlci

...když sestupujeme do podzemí, prozatím je to spíše taková selanka, očekávaný úder smradoví do nosu nějak nepřichází. No pravda, levanduli tady cítit není, ale dýchatelno tu je. Na dně sklepení, když se tak dívám kolem sebe, hledám alespoň jednoho Hamleta, když je tady tolik propriet.

...Jako zjevení jsou tu sošky andělíčků, které jsou vystaveny uprostřed místnosti, na úplném vršku lebkové pyramidy. Pozornosti nám neunikne, že zub času není vidět pouze na lebkách, ale také na vnitřní omítce hrobky.

Kutná Hora - hornické muzeum, procházka městem a po památkách

...První důležitá a pozoruhodná věc, co nás tady čeká, je výprava do hornického muzea a následná procházka starodávnými slojemi. Nachází se pár jedinců – staršího roku výroby, kteří po upozornění několika stovek schodů na prohlídku rezignují, ti, co vytrvají, jsou ještě podrobeni torturovací zkoušce na klaustrofobii. Ještě chybí test výdrže přetížení a můžeme letět na Mars...

...Abychom se neumazali, fasujeme bílou kytli, proti rozbíjení hlav máme helmy a k rozhánění temnot dostáváme louhovou baterii – pokud ji nebudu držet v horizontální poloze, je možno, že z kutny ani mé svaloviny moc nezůstane. Že by způsob k získávání náhradních dílů do nedaleké kostnice? V(y)cházíme do podzemí. Je mi sice divné, že si to šineme na náměstí, kde se zrovna koná maškarní pouť i s příjezdem krále „železného a zlatého“, ale počítám, že nejvíce plesá srdce pravicovým radikálům, pokud viděli dvacetihlavý průvod „kukluxklaňáků“...

...Po dlouhé, předlouhé cestě a čumendě v podzemí, kde jsem po nárazu tvrzené skořápky do nízkého stropu ocenil tuto pomůcku, vycházíme někde u mincovny, resp. přímo v ní a ještě dostáváme takové filištínské otázky „kde je líc mince“, „jaký je rozdíl mezi havířem a horníkem“? Že by, kurva, haviř nebyl sprostý? No mládež, která nás provází naše poznatky a roztěkanost zachraňují

...se dostáváme na avenue vedoucí ke zdejší chloubě – k chrámu sv. Barbory. Než přijdou naši soukmenovci, Barboru obcházíme a kdyby na mě ležela, řekl bych, že je opravdu těžká, a pak míříme ještě do Kaple božího těla. Účel byl inspirován kaplí sedlckou, ovšem dnes by tam lidské zbytky člověk hledal marně. Vnitřní prostor je vystavěn ve vrcholně gotickém slohu a dnes tato místnost funguje jako galerie. Musím však říci, že i bez vystavených exponátů na mě měla uchvacující účinky. Po nabytí energie míříme za slunečním světlem i naší družinou.

Církvice a její románský skvost

    ...Zastavení v Církvicích. Máme zde, popř. v blízkém církvickém okolí, navštívit kostel sv. Jakuba. Jedná se o kostel, který byl postaven ve 12. století v románském slohu. Co jej činí unikátním v našich zemích je zevní „sochařská galerie“. Ta je přímo v hlavní zdi kostela a návštěvníci tak mohou obdivovat plastiky v životní velikosti ve výšce asi tří metrů.

...Kostelu se v průběhu staletí nevyhnulo přestavování k tehdejším moderním trendům, tudíž vnitřek je takový mišmaš všeho. Co je pozoruhodné a možná stojí za zmínku, jsou okna, jejichž umístění není souměrné – to je díky venkovní „výstavce“ románských plastik. Výzdoba uvnitř je převážně strohá, avšak absidu zdobí křiklavé vypodobnění z života sv. Jakuba.

zpět na stránku Tuzemských výletů