Litovel - hanácké Benátky jen tak "skokmo"

    Dalším vyhlídnutým místem, kam by se naše kročeje mohly ubírat, je městečko, které má přídomek hanáckých Benátek. Jak již přívlastek shodný napovídá, vydali jsme se na úrodnou půdu, jejímž centrem je Olomouc, potažmo Prostějov. Již předem jsme zjistili, kde bychom mohli přespat, jelikož vyjet pouze na jeden den, zdá se nám myšlenkou zavrženíhodnou. Přestupem v Olomouci, cestou přes různé "Kotěhůlky" dorážíme a vystupujeme v Litovli – hanáckých Benátkách a míříme si to do Mlýna. Jsme tu nějak brzy, pokoj ještě není připraven, proto jsme nuceni majiteli penzionu k předčasné prohlídce města. Slunce svítí, je teplo, vyrážíme tedy. Po zběžné prohlídce města se po dvanácté vracíme na místo činu, pokoj je připraven, odhazujeme tedy zavazadla a jímáme se jíti dolů na zahrádku, abychom si stihli něco dát na zub a svlažit hrdla.

Jak už to u ženy tradicí bývá, ukončujeme "škopek píva" panákem slivovice. Inu zdravý kořínek se nějak vypěstovat musí. Jdeme tedy opět do městečka nacházet jeho zajímavá místa a zákoutí. V Informacích vyinkasujeme mapu a dle ní se jdeme loudat Litovlí. Nejvíce na mě zapůsobí dům se zbořeným štítem, z jehož dochovalé části lze dešifrovat poselství navazující na socrealistická sgrafita. Následně jdeme do lužních polí, ale dle mé neschopnosti orientační nejsme s to určit správný směr, proto tuto část výletu vypouštíme a jdeme se obdivovat místní knihovně, kostelu a gotické kapli. Dalším místem, resp. stavbou, kvůli níž jsme zde, je nejstarší kamenný most na Moravě – jdeme se tedy na něj podívat. Prošel nedávno rekonstrukcí a uprostřed poutníky zdraví sv. Nepomuk. Když už jsme u vody, jdeme také pod most a já si jdu užívat cákání se ve vodě.

Tak jako tak, čas plyne jako voda v řece pod mostem, přichází večer a je tu možnost podívat se, jak vypadá Litovel v podvečer, popř. vyloženě v noci. No a pohled je to pěkný. Jdeme tedy zpět ke gymnáziu Jana Opletala, před kterým stojí sám tatíček Masaryk (resp. jeho socha), následně "chytáme" směr ke kamennému mostu, jehož podobu si tentokráte vychutnáváme v umělém osvětlení. Nezbývá než se pomalu vrátit na pension, zaposlouchat se do kuňkání žab, které nepřechází a čekat do rozbřesku.

Ráno se jdeme prohodit do restaurace, kde již na nás čeká prostřená tabule alá švédský stůl. Loučíme se s provozovateli pohostinského zařízení a vyrážíme k nádraží. Vlakové spojení je mizerné, volba logicky padá na autobus. Litovel, potažmo hanácké Benátky, můžeme nechat za zády. Přes Křelov, kde se nachází Fort XVII. V pevnosti se však nestavujeme – příště snad, míříme domů.

zpět na stránku Tuzemských výletů