Písečník - nejautentičtější brněnská kolonie

    Dalo by se říci, že kolonie Písečník je jednou z nejmalebnějších nouzových pozůstatků dělnického urbanistického počinu v Brně, který by se dal označit zkratkou DIY v doslovném významu.

Brněnská kolonie Písečník vznikla na konci dvacátých let minulého století, v době hospodářské krize, uprostřed bývalého pískového lomu, jenž se nachází v těsné blízkosti železniční tratě, která prochází Černými poli. Ponejprve to byla chudinská čtvrť a lidé využívali k bydlení vyřazených vlakových vagonů, které byly upraveny takovým způsobem, že jsou dnes k nerozeznání od malých domů. Toto mají společné s další bývalou brněnskou „nouzovkou", která se nachází v Maloměřicích  Olší ulici . Jednalo se o chatrče, které vykazovaly známky velmi skromného bydlení – mělo se jednat pouze stavbu dočasného charakteru, tj. obydlí byla postavena bez stavebního povolení a plánů. Materiálem se stalo doslova vše, co bylo dostupné, co bylo po ruce: kamení, cihly i jejich úlomky, dřevo, jež pocházelo z téměř čehokoliv, prkna, vlnité plechy a materiál, který byl již definován jako odpadový. Zkrátka úplně vše, co by mohlo být využito k postavení pověstné „střechy nad hlavou". Do dnešních dní se zachovaly domky, k jejichž stavbě bylo použito hlavně cihel a kamení. Prvotními osadníky byli prvorepublikoví dělníci, drobní živnostníci, nezaměstnaní, železničáři, přistěhovalci z venkova, ale také nemajetné mladé rodiny s dětmi.
Ve 30. letech minulého století v dělnické kolonii Písečník stálo na osmdesát budov. I v dnešní době, jednadvacátém století, si brněnský Písečník uchovává vesnický charakter, ačkoliv v jeho okolí se tyčí několik domů panelové zástavby, které na něj přezíravě shlíží. Zajímavostí jsou sklepy, které byly hloubeny přímo do pískovcové skály a podloží. I když dobu první poloviny 20. století „dávno odnes´ čas“, atmosféru třicátých let První republiky lze zde stále ještě nasát – z dosavadních brněnských kolonií se pravděpodobně jedná o tu nejzachovalejší, co se nuznosti týče, a možná i nejméně dotčenou rekonstrukcemi a renovacemi, neboť mezi výstavními „rezidencemi“ lze stále ještě spatřit unavené „baráčky na odstřel“, které drží pohromadě silou vůle a nadšením místních obyvatel.

Olší - maloměřická "nouzovka"

Další z nouzových brněnských kolonií, která vznikla na dnešním území města je maloměřická kolonie v Olší ulici. Nejsem si zcela jist, jestli vznikla kvůli zdejší cihelně či cementárně, jisté však je, že domky stavěné na černo a bez stavebního povolení zde začaly růst jako houby po dešti. Název kolonie U Olší je prý odvozen od množství porostu, jež se vyskytuje na břehu toku Svitavy. Podobně jako v jiných nouzových koloniích v Brně i zde se základním stavebním materiálem stalo vše, co blízké okolí poskytlo. Pokud budete mít štěstí na dobré rozpoložení místních obyvatel, možná i vám se poštěstí dostat tip na stavení, které původně bylo užíváno na železničních tratích. Dnes by už jeho původní užitkové vlastnosti člověk hledal marně.
Jednou ze zajímavostí stavebního postupu  „poučení se z krizových situací“ mezi dvěma sousedícími domy v oblasti zadních stěn (při pohledu z ulice), je malý prostor o šířce dospělého člověka – jedná se o „hasičskou uličku", která měla funkci nejen zabránit šířícímu se požáru, ale také možnost pohybu lidí oheň hasících ve vymezeném místě mezi několika domky.
Podobně jako v jiných bývalých brněnských dělnických koloniích i zde se teprve nedávno podařilo zbudovat kanalizaci, tudíž použitá voda a splašky již nejsou odváděny přímo do řeky Svitavy.

zpět na stránku Brněnské kolonie