Adršpach a okolí aneb turistická návštěva Broumovska i Náchodska

Letošní dovolená se, po zralé úvaze všech zúčastněných, tentokráte bude konat na území ČR. Je sice pravdou, že jsem vždy říkal “...do Českého ráje až s dětmi...”, ale mohu se uklidňovat, že Teplice a Adršpach jsou pouze předbranním tohoto regionu, a tudíž se do skal mohu s Evičkou vydat v klidu i bez potomků.

Na Výsluní v Teplicích nad Metují

S každým rytmickým “tudum-tudum” se dostáváme stále blíž a blíž místu, které se má stát naším domovem pro nadcházející týden - Teplicím nad Metují. Než se tam dostaneme, projíždíme Náchodem a Hronovem. Prozatím jedinou překážkou, jak se na půdu Teplic dostat, jsou dveře vlaku, které odmítají všechny pokusy pasažérů o otevření, tudíž se nás průvodčí ptá, kde hodláme vystoupit, aby nás následně informoval o tom, že máme zvolit dveře přední, protože u těch druhých se objevila jakási chybka, jež brání lidem vůz opustit. Přesto se na teplickou půdu dostáváme. Nevěda kudy jít, protože mapa zdá se býti víceméně slepou než nápomocnou, ptá se tedy Evča domorodce (možná), který si přijel vyzvednout svou ratolest, kudy tudy do penzionu Na Výsluní. Domorodec zdá se býti zmaten, jelikož tento název slyší prvně a náměstí v Teplicích také nezná. Nezbývá než pustit se po modré a doufat. Reklamní tabule nás nakonec k penzionu přivádí; co nás však rozkoncentrovává více, jsou dva mladí “emani” (rozuměj příznivci hnutí emo).

Pevnost Josefov a josefovské podzemí

Před nádražím čučíme na tabuli a rozhodujeme se, že když už jsme tady, tak prvně navštívíme zdejší klenot - Josefov. Cesta je to 2 km daleká, ale pokud je to začátek dovolené, dá se to zmáknout. Po zdařilém zdolání rušné cesty, jež je lemována alejí, dorážíme na parkoviště, které je v blízkém sousedství pokladny, kde se kupují lístky do josefovského podzemí. Když už jsme došli sem, tak se vypravíme i do vnitřností slavné pevnosti. Před vstupem do podzemí jsme upozorněni, že focení je zakázáno a inkasujeme něco, co vypadá jako odepsaný kryt od zářivky, v němž je zabudována svíčka. Při naší smůle (viz. výlet do Kutné Hory, kde jsme dostali baterku fungující na bázi louhu a po určité době s námi odmítla spolupracovat) jsme měli tu čest nést svíčku, která každým okamžikem hrozila, že nás zavrhne do věčné tmy a zapomnění. Či to byla svíce nějakého člověka, který již měl vyloženě na kahánku?!

Cesta na Ostaš, Sluj a do Kočičích skal

Nad ránem nás budí déšť. A to docela fest hustý. Evička se (posléze) přiznává, že nemohla spát, jelikož už vyšpekulovávala alternativní plán, kam se vypravit, protože jít do hor v dešti... Pršet však přestává kolem sedmé ranní, takže je rozhodnuto, že vyrážíme na Ostaš.

Vydáváme se po značkách a objevujeme krásy přírody a hlavně skal, které jsou zde k vidění a navštívení. Jímáme se prozkoumat Sluj. Jaké je však naše zklamání, když zjišťujeme, že tu nejsme první!! O objevitelské choutky se dělíme s rodinkou, která si jako pomocníky vybrala dvě chrabrá “pážata”. Jelikož jsme zde žádné bratry nenašli, rozhodujeme se, že bychom naše štěstí mohli zkusit v Kočičích skalách - snad nám místní zvěřina oči nevyškrábe... Ať se snažíme sebevíc, opětovně máme smůlu. Jediné, co lze tady najít - žádný bratr, žádná kočka - jen mrtě turistů, jelikož hodiny a slunce se pomalu, ale jistě přiklání k poledni, což má za následek zvýšený výskyt homo sapiens sapiens ve zdejších lesích. Když už nic jiného, alespoň prolezeme většinu toho, co se prolézt a vidět dá. A že je toho tady dost. Tajuplných prostor, která se zničehonic před člověkem objevují je tu požehnaně. Jiné musí člověk hledat - to proto, aby nedostával všechno jako na podnosu bez jakékoliv snahy.

Cesta do Broumova

Pak však na mě čeká a spolu (já s jazykem na vestě) dorážíme do Broumova, konkrétně pod kostel sv. Petra a Pavla. Chvíle odpočinku je korunována nalezením 40 Kč. Následuje cesta přes náměstí a vyhledání spojení. Stále jsme v časovém plusu, a tak ještě zaplouváme do zdejší putyky. Jídlo se tady nevaří, tak alespoň neopovrhneme pivem. Překvapuje mě však Eva, která si nedostatek jídla substituuje objednávkou malého frťana slivovice. Já trumfuji rumem a objednávkou dalšího piva, kdy se přívětivé obsluhy ptám na výsledek fotbalového špílu Baňase se Slávkou. Typ odpoví, že to byla remíz jedna ku jedné. Eva si dává další malou slívu a my po zaplacení mizíme na nádr a fičíme domů...

zpět na stránku Tuzemských výletů