Ray Bradbury: Kaleidoskop - zahrávání si s lidskou psychikou

Je pravdou, že žánru sci-fi jsem propadl někdy na konci základní školy. V té době jsem hltal hafo věcí a docela s chutí a očekáváním jsem procházel rodičovskou knihovnu, zda-li tam něco zajímavého z tohoto žánru nenajdu. Dostal jsem pak jednoho dne doporučení na knihu Kaleidoskop od amerického spisovatele Raye Bradburyho.
    První literární setkání s tímto spisovatelem však probíhalo už na základní škole. V čítance – již nevím pro který ročník – byla antimilitaristická a „antinukleární“ povídka z Marťanské kroniky. Ještě dodnes si pamatuji odstavec, který popisoval černé čmouhy na stěně zbořeného domu, které měly tvar dětí hrajících si s míčem. Možná tam byl i stín míče, ale jistý si tím dnes již nejsem.
Kaleidoskop je soubor povídek, rozdělených do několika kategorií. Primárně se jedná o oblasti Hrůza a děs, Kouzla a fantazie, Budoucí světy, Mexičané, Američané, Irové, Podivíni a Klidný podvečer. Ačkoliv se stěží na stránkách Bradburyho Kaleidoskopu střetneme s hektolitry krve, popisem vražedných masakrů, přece jen má výše zmiňovaný autor – nestor a klasik světové sci-fi literatury – talent od Boha, že dokáže v čtenářově mysli, potažmo pak na těle i zádech, vyvolat záchvěvy husí kůže a leckdy opravdové obavy z ryze přírodních úkazů. Napadá mě tak, jestli Ray Bradbury není literárním zrcadlením klasika filmové hrůzy Alfreda Hitchocka.
Pokud se u úvodní části Kaleidoskopu věnuje úkazům přírodních, na dalších stránkách si všímá taktéž lidského chování jak jednotlivců, tak také skupiny obyvatel. V prvním případě by se jednoduše dalo říci, že ten, „kdo je zvědavý, bude brzy mrtvý“, o druhém případě je to trošku složitější. Skoro by se dalo říct, že snad podporuje status „nevšímavosti“. Zní to divně, ale pokud vezmu v úvahu povídku Dav, hlavní osobě se nic špatného nestane, dokud nezačne pátrat po skupině „čumilů“, která se pravidelně několik desítek let objevuje při dopravních nehodách, aniž by se na jejich tvářích projevovalo stárnutí. Aby se předešlo odhalení, stává se „detektiv“ účastníkem dopravní nehody a může se tak svým podezřelým setkat tváří v tvář...
V pomyslné záři reflektorů povídek Kaleidoskopu nestojí ani tak technika jako spíše sám člověk se svými pozitivními i negativními charakterovými stránkami. Cesta  lemována strachem, fantazií i neočekávanými osudy může začít.
Bradburyho kniha Kaleidoskop není u nás známa pouze z knižních stránek, ale za jejich zpopularizováním může stát také pásmo zfilmovaných příběhů Alfreda Hitchocka. Inu kruh „děsu a hrůzy“ se v tomto momentě může uzavřít.

Zpět na Knihy, které "můžu"