Kniha Poslední pokušení Krista - církevní odsouzení Nikose Kazantzakise

Jedna z mála knih, která měla pro svého autora skoro až fatální následky. Stejně tak jako Satanské verše Salmana Rushdieho, tak i Poslední pokušení Krista mělo být příčinou, aby řecká církev odsoudila Nikose Kazantzakise k zapomnění a vykázání z náručí církve. U Rushdieho šli fundamentalisté ještě dál, protože požadovali jako náhradu za zneuctění jeho život.
    Je docela zarážející, že do dnešních dní se víra muslimského obyvatelstva bere jako zaslepená, kdežto západní civilizace je o „něco dále“, poněvadž vůdcovstvím církve si Evropa prošla v šestnáctém století, vezmu-li však potaz vydání Posledního pokušení Krista, od středověku se změnilo jen to, že se nezačaly stavět hranice pro „hříšníky“. Poslední pokušení se tak stalo knihou, která se dostala na listinu děl zakázaných.
Kazantzakis jako by se snažil zbožštěnému Kristu nasadit přístupnější lidskou masku a alespoň naznačit, že i ta jedna z nejryzejších postav lidské historie mohla mít své touhy, své lidské slabosti. Dalším možným důvodem, proč Kazantzakis u představitelů církve „narazil“, je vykreslená férovost prototypa zrádcovství a udavačství – Jidáše. V Posledním pokušení Krista je zmiňován jako osoba, která měla k Ježíšovi nejblíž a dohoda o „zradě“ byla oběma stranami umně a dávno přijata.
Již úvod knihy, který nás seznamuje s nějakým tesařem, který pro Římany, resp. jejich vězně, vyrábí kříže, je odvážný. Asi nepřekvapí, že zpracovatel dřeva nese jméno Ježíš. Další možný kopanec do neochvějné statiky církve? Tak či onak, tesař na svém produktu končí. Ne však tato kniha. Na kříži se mu dostává posledního pokušení: bylo by i v této situaci možno vyměnit svou čistotu za normální smrtelné žití, za rozkoše, které život lidský nabízí, za lásku naplněnou se vším všudy oběma zúčastněnými, poznání rodinného života, dělením se o dobré i zlé se svou manželkou, staráním se o své potomstvo a za jiné možnosti, kterých si normální smrtelník užívá plnými doušky, aniž by o nich nějak přespříliš přemýšlel?
Možná je kniha Poslední pokušení Krista také o podvolení se našeptávačům, kdy dotyčný nechce přemýšlet o dalších alternativách voleb, vzít svůj osud do vlastních rukou, o těžkosti rozeznat, která strana mince je lícem, která je rubem.
Nemá cenu tyto myšlenky rozpitvávat. Nejlepší způsob je ten nejjednodušší: vzít Kazantzakisovu knihu Poslední pokušení Krista do ruky a moudra a taje v ní ukrytá si pro sebe sama vlastním přemýšlením vyjevit.

Zpět na Knihy, které "můžu"