Josef Holub - Červený Nepomuk: česko-německé přátelství v předvečer II. světové války

K této knize jsem se dostal více než náhodou, ale tak to v životě lidském i na světě samotném chodí. V Příbězích 20. století, v díle, který se zaobíral historickými událostmi v Sudetech a kde Němec nebyl jen a pouze adorovatel Hitlerův či henleinovec, se autoři zmínili o knize Josefa Holuba Červený Nepomuk.

    Je otázkou, jak tuto knihu definovat, pro koho je primárně určena. Je to kniha pro dětského čtenáře, nebo si ji má přečíst dospělý bibliofil? Nejjednodušší bude doporučení, že se jedná o knihu rodinnou a každá generace může si v ní najít to své.

Další otázkou je, o čem kniha Červený Nepomuk vlastně je. Jedná se o přátelství dvou mladíků na prahu dospívání zaznamenané na historickém pozadí roku 38., nebo se jedná o knihu pojednávající o událostech v předvečer II. světové války s pozadím chlapeckého přátelství a to ještě v takové zamotanici, že přátelství lze definovat jako německo-české, protože na něm participují obě národnosti, které v tehdejších dobách hrály na příhraničních oblastech sousedící s Německem prim?

Příběh knihy Červený Nepomuk Josefa Holuba je rozhodně čtivý, dokáže čtenáře uhranout a unášet do atmosféry doby předmnichovské. I přes úvodní propast národnostní, která je hmatatelná mezi německým i českým elementem, se stává dnes již x-krát omílánou frází multikulti: zášť, nepochopení a nevraživost mezi německým „Pepíčkem“ a Jiřím se rozplývá jako dopolední mlha v prosluněném, horkém letním dni. Že se něco divného chystá, že tento idylický stav nebude trvat dlouho naznačují prvotně politická šikana v německých kruzích a následné „převlékání kabátů“ (pohledem Pepíčkovým) i nacionalisticky a nacionálně vypjaté události, jejichž činiteli jsou oba tábory. Sudetoněmecký vyčítá Josífkovi přátelství s Jiřím, jehož rodina je ryze česká, „bémáci“ naopak zase nedokáží skousnout Jiříkovo kamarádství. Klasické místo mezi dvěma mlýnskými kameny...

A proč zrovna název Červený Nepomuk? Odpověď na tuto otázku je nejjednodušší najít na stránkách Josefa Holuba. Ale stejně to má něco společného s panem, jemuž byl vytržen jeho nemluvný jazyk...

Neméně umný je i jazyk, kterým je kniha napsána. I takové krédo „jisté věci (například třicetiletá válka, Vinnetouova smrt a vysvědčení) se prostě nedají ovlivnit. Přicházejí jaksi samy od sebe" stojí určitě za zapamatování.

Vzpomínání Josefa Holuba v Červeném Nepomukovi na své mládí mi sem tam připomíná Šrámkův Stříbrný vítr. Sice z úplně jiné doby, ale časové období „kdy všechno odnesl čas“ lze vypozorovat v obou zmíněných literárních dílech.

Zpět na Knihy, které "můžu"