John Lydon - Žádný Iry, černé a psy: boření mýtů 70. let
Co říci o osobě Johnnyho Rottena, občanským jménem John Lydon? Důležitá osoba sedmdesátých let anglického punku, která je stejné úrovni jako persona Jello Biafry v zámořském San Franciscu. Autobiografická Rottenova kniha Žádný Iry, černé a psy (No Irish, No blacks, No dogs), která obsahuje také vzpomínky dalších aktivních účastníků doby „kytek v popelnici“, odehrávající se v ostrovním království.
Prvně jsem se s pomyslnými fragmenty některých řádků textu knihy Žádný Iry, černé a psy setkal někdy v druhé polovině devadesátých let, kdy vyšly na stránkách Rock and popu. Vzpomínky na dětská léta, chorobu, jež ovlivnila Rottenův vzhled, vzdělávací proces, žití ve squatech a život, který byl předobrazem následného trendu, kterého se chopil jistý Malcolm McLaren. Zakončeno, tuším, slovy v podobném duchu „...a tenkrát, když se toho chopil Malcolm, šel punk do prdele. Punk bylo to, co jsme žili před tím...“
Kniha Johnnyho Rottena Žádný Iry, černé a psy je skoro povinnou literaturou pro fanoušky hudebního směru vyznávajíc tři akordy, platformu d.i.y a obzvláště kapely Sex Pistols. Právě odysea od vzniku do rozpadu nejslavnější punkové kapely světa je v primárním hledáčku Rottenového vzpomínání. Žádný Iry, černé a psy zajímavě zachycuje atmosféru anglických sedmdesátých let, zatuchlost a každodenní nudu tehdejší mládeže, kterou snad rozdmýchalo tehdejší nadstandardně teplé léto.
Kromě samotného Johnnyho Rottena je dán prostor nejen rodinným příslušníkům a kamarádům z mládí, ale také dalším aktérům, kteří se onoho humbuku zúčastnili – Billy Idol, Chrissie Hynde, Don Letts, Paul Cook, Steven Jones a další.
Co může knihu Žádný Iry, černé a psy degradovat je pouze jednostrannost pohledu na osobu Johnnyho Rottena. Při čtení vytane na mysl, že kritizovat pana Lydona tu může snad jenom Rotten sám. Každopádně v minulosti (do poloviny 90. let) bylo popsáno hafo papíru, natočeno mnoho škváru a nakecáno mnoho plků, aniž by se dal prostor přímým účastníkům. Tímto je kniha Žádný Iry, černé a psy artefaktem více než zajímavým, podobně jako filmový dokument Děs a běs (Filth and fury).
Čím ukončit text věnující se knize Rottenově (Lydonově) knize? Snad řečnickou otázkou Johna Lydona ze sanfranciscého koncertu Sex Pistols, který by se mohl, resp. se stal epilogem samotné kapely: „Ever get the feeling you´ve been cheated?“
Zpět na Knihy, které "můžu"