Kniha Selský baroko - o nezapomínání Jiřího Hájíčka

Na svou spisovatelskou personu prvně upozornil Jiří Hájíček svou knihou s názvem Selský baroko. Ústředním tématem Hájíčkovy knihy je sedláctví a jeho potírání v padesátých letech minulého století, kolektivizace venkova, která se nenávratně projevuje na pospolitosti vesnického soužití i v dnešních dnech.
    Samotný děj Selskýho baroka je umístěn do jižních Čech, pomyslné vesničky Tomašice, která se nachází na Třeboňsku. Z hlavní postavy Pavla, která na zakázku skládá střípky rodinné historie sestavováním rodokmenů, se stává svědek dnešní doby, před kterým vyvstává děsuplná historie třeboňského venkova z doby 50. let, kdy vrcholila doba akce „K“ – cílem byla kolektivizace vesnice a oslabení pozice sedláků za použití jakýchkoliv prostředků. Jistým hybatelem k odhalovaní zaprášené pravdy a zapomenutých každodenních momentů je dívka, která vyvrací tolikrát zmiňovanou touhu po odpuštění a tzv. tlusté čáře za minulostí. Prostřednictvím Pavla se jí dostává prvotních příčin o neblahém osudu své rodiny, svých předků.
Kniha Selský baroko není o době, která se dnešním pohledem může zdát pravěkem. Činy nejsou pohřbeny, stále zasahují do osudu konkrétních lidí. Kostlivci se nenacházejí pouze ve skříních, ale také v knihách a lidech samotných. Hájíčkova kniha tudíž může být jedním z prostředků, které na neblahé dějinné události padesátých let upozorňují. Možná se může Selský baroko jistým katalizátorem a zprostředkovatelem očistného procesu, nebo alespoň upozornění na skutky, které se za mlčení většiny odehrávaly na menšině, s kterou si chtěl minulý režim vyřídit.
Z jiné perspektivy se dá říci, že křivdy se dějí neustále, aniž by záleželo na času a prostoru. A to v lidských vztazích.

Zpět na Knihy, které "můžu"