Petra Svoboda/Jiří Slavíček - Bašta mezi žabožrouty: vše co jste chtěli o Paříži vědět a ještě něco navíc

Dle mého názoru se kniha Petra Svoboda Bašta mezi žabožrouty stala jedním z nejlepších pozapomenutých tištěných pokladů. Je to přinejmenším smutné, ale tato kniha si to opravdu nezaslouží. Jedná se evropský pohled na Paříž očima emigranta Jiřího Slavíčka aka Adolfa Bašty.

    Kniha Bašta mezi žabožrouty je nabitá nádhernými postřehy nezaprděného Čecha, který měl evropský nezahleděný pohled nejen na sebe sama. Jaká škoda, že v tomto případě musím použít minulý čas. Jiří Slavíček již pařížské ulice neprošlapává.

Jednoduše by se dalo říci, že ten, kdo chce poznat Paříž na vlastní kůži a neví, kterého knižního průvodce si s sebou vzít, zvolávám já (skoro jako kamelot): „Odhoďte veškeré bedekry, vykašlete se na edice „ráfgajd“ a „lounlyplanet“, které se věnují francouzské metropoli. Pokud umíte rozlousknout písmo české, neváhejte a kupte si tuto knihu!“

Nejedná se o pouhopouhé vylíčení jednotlivých pařížských míst, ale Petra Svoboda nám díky rozhovoru s Jiřím Slavíčkem nechává nahlédnout „pod pokličku“ francouzského naturelu, do historických maličkostí naší rodné hroudy, vyšperkovává informace o místech známých i těch turistický méně vyhledávaných s vtipem sobě vlastním. Zmínka o namluveném průvodcovském textu na okružních autobusových vyhlídkových trasách je jedním z mnoha vrcholů knihy Bašta mezi žabožrouty, které ve zpětném pohledu tvoří literární hřeben literárních Himalájí s ostatními vypointovanými postřehy...

Je mi to líto, že v pomyslném srovnávacím souboji s mým dalším oblíbencem, který se specializuje na francouzskou tématiku – Janem Šmídem, Jiří Slavíček vyhrává na body asi v takové míře, jako by dopadl pomyslný krasobruslařský souboj mezi Jevgenijem Pljuščenkem a Jaromírem Jágrem.

Tímto se všem zmiňovaným osobám v mém textu omlouvám – mým cílem nebylo nikoho dehonestovat.

Zpět na Knihy, které "můžu"