Hubert Selby - Poslední odbočka na Brooklyn

K Hubertu Selbymu a jeho knize Poslední odbočka na Brooklyn jsem se dostal spíše náhodou – v dobách, kdy bylo možné časopis Reflex přečíst od první do poslední strany, se na jeho stránkách objevil rozhovor Josefa Rauvolfa s „renesanční“ osobou dnešních dnů – Henrym Rollinsem. Dostalo se i na téma literatury a beatníků „...třeba takový Hubert Selby. Měl jsem zrovna čtení, když se za mnou na pódium sápal nějakej sedmdesátiletý stařík. Postavil se vedle mě a řekl: ´Vidíš, Henry, tamtu mladou dívku? Od ní bych si ho nechal vykouřit ve lžičce s herákem...´“ Byl to důvod, proč se pídit, kdo je zmiňovaná postava. V knihovně tenkrát byla k půjčení pouze jedna kniha toho vetchého staříka, nosící jméno Hubert Selby – Poslední odbočka na Brooklyn.
Jal jsem se do čtení a v dobách, kdy se v české kotlině mluvilo v „posametové“ době o Americe jako o pozemském ráji, byl již počátek románu Poslední odbočky na Brooklyn – sbírky příběhů – jako nepříjemné probuzení z opojného snu, či úder na plexus solar.
Literární procházka panoptikem lidí z okraje společnosti, stejně tak pohled do soukromí americké dělnické třídy i pocitů jejích jednotlivých představitelů, představitelek. V dějích, které jsou popisovány, bez zbytečného zjemňování, drsným jazykem, který pouze bez obalu vyjadřuje to, čím si prochází existence, jimž se Selby v tomto díle věnuje. Řekl bych, že jakékoliv zjemnělejší výrazivo by posunulo knihu do jiné, těžko uvěřitelné úrovně – asi stejně tak, jako by se na akademické půdě zúčastnění častovali slovy nejhrubšího zrna.
Je svět pouze předscénou pekla, samotný očistec nebo jen takovou slepou ulicí? Je vůbec možné mít nějakou naději, pokud je realitou to, co je k nalezení v Poslední odbočce Huberta Selbyho?
Román Poslední odbočka na Brooklyn je tak procházkou světem drog, násilí, sexu a pomalu vyprchávající láskou, která může od přečtění první strany začít...

Zpět na Knihy, které "můžu"