Emmanuel Guibert - Fotograf: komiks o časech "dávno" minulých

Další komiksové dílo, které není ani tak čtením zábavným jako spíše dílem naučným. Ten, kdo měl tu čest přečíst si Lovce draků nebo Tisíce planoucích sluncí od Khalida Hosseijního mají ve Fotografovi Emmanuela Guiberta možnost opětovně navštívit Afghánistán v druhé polovině 80. let minulého století.
    Průvodcem je nám francouzský fotograf Didier Lefevre, který se do daného regionu dostává se členy dobrovolné organizace Doktoři bez hranic (Médecins Sans Frontières).
Pokud se Hosseiního knize dostává čtenářstvu informací a pohledu zevnitř afghánského společenství, ve Fotografovi se nám naskýtá pohled zvenčí, tentokráte pohledem evropského „vetřelce“, který se do exotických válečných míst dostává.
Je zajímavé sledovat na grafických listech nejen zvyky a obyčeje domorodého obyvatelstva, kteří jsou přírodním podmínkám přivyklí, ale naskýtá se také pohled na to, jak se vyrovnávají se s nastalou situací (děti nevyjímaje), jež je neutuchající válečný konflikt mezi sovětskými „kolonizátory“ a afghánskými kmeny.
Další zajímavostí je podpora a sounáležitost „domácich“ s lékaři, kteří do nepřístupných míst přijíždějí jenom proto, aby ve spartánsky zařízených vesnicích pomohli domorodému obyvatelstvu s lékařskými záležitostmi. Interesantním je, že i v tak machistické regionu, přistupují nejen duchovní vůdci na paradox, že lídrem evropského týmu je žena. I přes tuto situaci je však cítit, že pokud se i představitelka „slabšího pohlaví“ vyrovná svým protějškům, není to pražádný problém. Pohled pod roušku afghánského národa trval něco kolem tří měsíců. Na sklonku své reportážní cesty se francouzský fotograf Didier Lefevre rozhoduje dostat zpět do Pákistánu na vlastní pěst, což je další špetkou do dobrodružné expedice i komiksu samotného...
Co dělá komiks z názvem Fotograf komiksem originálním, je prolínání kreslených „okének“ s reprodukcemi fotografií, které byly pořízeny Didierem Lefevrem.

Zpět na Knihy, které "můžu"