Bruno Traven - Loď mrtvých

To, že totožnost autorova je absolutně neznámá a doposud se vedou spory, kdo to vlastně byl, ponechám stranou. O dalších dílech, které apelují na až socialistické či komunistické pilíře lidské pospolitosti, se vypisovat nebudu. Loď mrtvých však zdá se mi asi nejlepší knihou od Bruna Travena.
    Dalo by se říci, že kniha Loď mrtvých je rozdělena do dvou částí a líčí odyseu amerického námořníka – ta „veselejší“ se odehrává na poválečné evropské pevnině, kdy hlavní hrdina ztratí své doklady a zároveň také národnost, protože svou existenci papírově prokázat nemůže. Přes poválečné Německo a Francii se dostává do Španělska (vylíčení chování lidí druhdy zavdalo příčinu k tomu, abych se začal učit španělsky), kde nastupuje na loď (aby si nezprotivil patrona námořníků) sobě podobných lidí. A zde pomyslná sranda končí.
Nástupem na loď začíná utrpení, které všichni zúčastnění v podpalubí snáší. Počíná úmornou dřinou, pokračuje špatným jídlem a končí neadekvátním finančním ohodnocením. Inu zde začíná druhá, posmutnělejší část Travenovy Lodi mrtvých.

Druhým úhlem pohledu na toto Travenovo dílo by mohlo být, kam až může dohnat člověka byrokratická mašinérie, jejíž částí se občan jakéhokoliv území stává, aniž by na to měl nějaký vliv – nejen plavidlo, ale celý svět se stává pomyslnou lodí mrtvých.

Zpět na Knihy, které "můžu"