Bill Buford Mezi rowdies aneb nevědecký pohled na chování davu

Co se tak může člověku vybavit, řekne-li se Anglie, osmdesátá léta a s tím vším spojení s fotbalem? Neskutečný problém, který trápil Spojené království nejen na fotbalových stadionech, ale také v ulicích. O tomto nechvalně známém fenoménu se věnuje Bill Buford ve své knize Mezi rowdies. Ačkoliv Američan, dokáže o fotbalovém fenoménu zajímavě napsat.
    Nejedná se však o pohled zvenčí, ale přímo z davu, z řad fotbalových fanatiků, kteří svůj kult, „svoji firmu", podporují nejen na domácí půdě, ale také v zahraničí. Prvotní stránky knihy Mezi rowdies slibují docela úsměvné počtení. Nejprve zajímavý pohled na „dietní“ menu jednoho „zápasového dne“, vysvětlení hierarchie „kotle" a rozklíčování, co je to život „jibbingu“ – neplať, když nemusíš. To platí i mezinárodních zápasech. Vyjet do ciziny bez peněz a vrátit se se ziskem. K pousmání, až na  maličkost – místo karty VISA bylo placeno hozenou cihlou do výlohy... Jako by rowdies, se kterými se na stránkách Mezi rowdies Billa Buforda střetáváme, měli lidskou tvář, jako by pouze jim mělo být ubližováno.
Další stránky Mezi rowdies už takovou srandou nejsou. Protože se Bill Buford rozhodl psát o dané problematice, musel se mezi rowdies dostat. Pravidelné návštěvy fotbalových utkání „vyplodily“ své ovoce. Byl přijat mezi skalní jádro fanoušků Manchesteru United – na počátku 80. let. S postrachem klidného anglického života se dostává, kam se dá. Bitky se odehrávají nejen na půdě anglické metropole, ale všude možně po Ostrově. A také v Turíně, díky Poháru vítězů pohárů. První konfrontace s kontinentální náturou v předvečer bruselské tragédie, následovanou tou hillsboroughskou. Epilogem se stává italský světový šampionát v devadesátém.
Co činí tuto Bufordovu knihu Mezi rowdies zajímavou, je pohled aktivního člena. Zajímavé postřehy, které se zaobírají davovým chováním, kde inteligentní jedinci přicházejí o rozum a stávají se pouze další částí nepřemýšlejícího davu. Z popisovaných situací, kdy se z nevýrazné osoby stává vůdce, kdy lidská tvář ztrácí rysy lidskosti a realistický popis násilí a lidské agresivity dosahující pomyslného dna, tuhne krev v žilách.
Kniha Mezi rowdies rozhodně není obviňováním dělnické třídy, která byla majoritou tvořící agresivní dav. Svým způsobem rozbíjí klišé o tom, že fotbalový fanoušek rovná se nezaměstnaný mladý muž z dělnické třídy do třiceti let.
Zbývá jen doufat, že nechvalně známý fotbalový kolorit osmdesátých let zůstane notickou v  historických análech a že se najde nějaké to poučení i pro stav dnešní i nadcházející. I když události v knize Mezi rowdies rozhodně nejsou žádnou pohádkou ni bajkou.

Zpět na Knihy, které "můžu"