Lovec draků Khaleda Hosseiniho - jak odčinit své dětské viny...
Tuším, že se nebudu mýlit, pokud budu tvrdit, že většina obyvatel české kotliny považuje zemi afghánskou za území plnou pouště, prachu, zaostalosti a „ničeho“, co by stálo za vidění. V neposlední řadě, co každého napadne je, že se jedná o zemi, které vládne Taliban a kde se kdysi dařilo pěstování máku. Tyto zakořeněné stereotypy se snaží Khaled Hosseini ve své knize Lovec draků zbořit a představit Afghánistán i v jiném kontextu, než je znám z dnešních novinových titulků a televizních šotů. A to nejen obyvatelům jeho nové vlasti, Spojených států.
Kdysi v rozhovoru s bývalým sovětským velitelem, který v osmdesátých letech v Afghánistánu „operoval“, jsem zaregistroval něco na tento způsob: „...když jsme tam v jeden den spravili silnici a následný jsme po ní jeli, vybuchla pod náklaďákem bomba. Když jsme se místních vůdců ptali po dobrém, kdo to tam dal, říkali, že neví. Když jsme se však začali chovat jako oni a ukázali, že umíme i zabíjet, začali spolupracovat...“ Drsná realita jako země samá, stejně tak i jako její obyvatelé...
Khaled Hosseini nám v Lovci draků odkrývá své vzpomínky a osudy, které tu „něco" mezi nebem a zemí, tu lidská neupřímnost společně s historickými události zapříčinila, že se autorova rodina dostala za „velkou louži", do Spojených států. Zároveň nechává čtenářům nahlédnout do tří oblastí, spojeného s jeho osobou i jeho rodnou hroudou:
- svého soukromí – vzpomínky na svoje dětství, způsob dětských her, pohled na sounáležitost se svým otcem, vztah s nevlastním bratrem (o čemž ve svých dětských letech samozřejmě neví)
- afghánských tradic – jak taková rodina vůbec funguje, kdo je jejím „vůdcem“, kulturní seance, které se vyloženě týkají popisované skupiny. V tomto případě mám na mysli dračí souboje, rodinné oslavy a každodenní život v komunitě, popř. různé pohledy na názory té které národnostní skupiny
- historie Afghánistánu – náčrt vývoje afghánského státu a komunity od konce 70. let, tj. od pádu královské monarchie, přes sovětskou okupaci až po dobu, kdy se v Afghánistánu chopil moci Talibán
Dalo by se říci, že kniha Lovec draků jako taková je záznamem vykoupení se z dávných hříchů minulosti a dětství, jehož příčinou byl převrácený život nejednoho blízkého člověka a nepřímé zapříčinění „uzmutí práva na život“. Návrat do rodné země má za následek, že zapomenutá i neznámá minulost, stejně tak i důvody záchranné mise, se začínají z nejasných kontur minulosti vyjevovat i Amirovi, autorově alter egu...
Kniha Lovec draků Khaleda Hosseiniho je, jak již bylo uvedeno na začátku, fundovaným pohledem na vývoj země, o které doposud opravdu moc nevíme.
Zpět na Knihy, které "můžu"